Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Škola > Historie školy - starý > 1910 - II. světová válka

Historie školy 1910 - II. světová válka

V roce 1910 dochází v organizaci státních průmyslových škol ke změně. Na mistrovských školách byla stavitelská oddělení změněna na školy pro řemesla stavební, složené z odborných kurzů pro zedníky, tesaře a kameníky. Na této škole byly zavedeny kurzy pro zedníky, které se skládaly z přípravky, I. a II. odborného kurzu (po pěti měsících) a z kurzu mistrovského (tři a půl měsíce). Oddělení strojnické zůstalo nezměněno. Do živnostenské školy pokračovací se přihlásilo ve zmíněném roce mnoho uchazečů, proto vzniklo zvláštní oddělení a učilo se tak ve třech třídách.

Ve školním roce 1912 - 1913 v tomto zařízení fungovala: škola pro řemesla stavební, mistrovská škola strojnická, odborná škola průmyslová pro zedníky, stavitele a strojníky, odborný kurz pro topiče a přisluhovače parních strojů a kotlů. V následujícím školním roce byla zřízena vyšší škola strojnická a novým ředitelem se po odchodu ing. J. Fialky ze zdravotních důvodů stává ing. Bohumír Gregor. Budova byla připojena na městský vodovod a elektrárnu.

Další rozvoj školy zastavila první světová válka. Téměř všechny učebny sloužily pro vojenské nemocniční účely, ve školních dílnách vznikal nábytek a další zařízení pro nemocnici. Rapidně klesl počet žáků, pokračovací škola byla uzavřena.

Přestože byla budova školy, až na dvě učebny, zabrána pro účely vojensko-nemocniční a ředitel úřadoval v bytě, stoupl počet žáků koncem války na 208. Těsně po válce na 356, neboť se do školy vrátili žáci, kteří ji během války nemohli dokončit. Celkový počet žákú kolísal až do vypuknutí II.světvé války mezi 464 a 610. Školu tvořila čtyři oddělení. Vyšší škola strojnická, která poskytovala všeobecné a odborné vzdělání, jaké potřebovali majitelé a správcové menších strojnických závodů a techničtí úředníci. Trvala 4 roky, končila maturitou a minimální věk žáků byl 14 let. Mistrovská škola strojnická vychovávala praktické dílenské síly, které nepotřebovaly konstruktivní tvořivost. Trvala 2 roky, minimální věk byl 17 let. Absolventi získali vysvědčení na odchodnou (tzn. tovaryšský list, který po následné jednoroční praxi opravňoval k otevření živnosti). Odborná živnostenská škola pokračovací poskytovala továrním nebo živnostenským učňům alespoň přiměřené odborné vzdělání. Výuka trvala osm hodin týdně. Odborné běhy dělnické probíhaly pouze v zimních měsících a byly určeny dělníkům různých strojnických oborů. Výuka trvala dvě hodiny týdně.

Začátkem 20. let byla zrušena škola stavební. Ve školním roce 1923 - 24 byla zrušena pokračovací škola řemesel stavebních, ale otevřena celá odborná škola pokračovací pro učně strojnických živností. Ve stejném roce byla zrušena odborná škola pro strojní výrobu obuvi, která byla pod správou průmyslové školy od roku 1917. Z jejích dílen byla zřízena městská výstavní síň. Protože však neprosperovala, byla rekonstruována a v roce 1928 předána zpět škole. Sloužila jako dílna a byl v ní instalován nový kotel firmy Fr. Wiesner o výhřevné ploše 35m2. Dílny byly postupně dovybavovány. Byl rozšířen park motorových vozidel na 4 automobily a 2 motocykly, zřízeny garáže, autodílna a elektrodílna. Vzniklo i speciální oddělení pro automontéry. Abiturienti i civilní osoby se mohly zúčastnit kurzů pro získání řidičského průkazu. Autodílna fungovala jako autoservis a ,,stanice technické kontroly,,. V roce 1937 bylo zájemcům umožněno dokonce praktické létání na motorových letadlech a získání pilotní zkoušky. V následujícím roce bylo zavedeno diferenciační oddělení pro konstrukci letadel. Tyto aktivity společně se zavedením předmětu branné výchovy byly ve škole povoleny zejména z důvodu zhoršení mezinárodní situace a možného válečného konfliktu. Do tohoto období spadá i výměna ředitele ing.