Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Škola > Historie školy - starý > 1897 - 1910

Historie školy 1897 - 1910

Vynesením vysokého c.k. ministerstva kultu a vyučování ze dne 12.října 1897, č. 23.638. vznesen byl na nynějšího řiditele ústavu, c. k. stavebního radu Jindřicha Fialku, čestný úkol, provésti všechny přípravné práce jaké vyžadovalo zřízení nové c. k. státní průmyslové školy v Pardubicích, a ustanoveno dále, že práce tyto mají se bráti takovým tempem, aby otevření této školy bylo počátkem školního roku 1899 - 1900 umožněno. ,,

Tak začíná dnes už stoletá historie školy, která otevírá oblast rozvoje odborného školství ve východních Čechách. U zrodu této myšlenky stáli mimo již zmíněného J. Fialky, odborného přednosty a profesora pražské průmyslové státní školy ( a ze zajímavostí také autora návrhu např. divadla v Hradci Králové a v Pardubicích), také stavební úřad města Pardubic (přednosta Ing. Karel Kotten), stavitel Josef Janeček, obecní zastupitelstvo (starosta F. Hoblík, člen A. Kottek) a mnoho dalších. Reagovali tak nejen na utěšený rozvoj průmyslu i řemesel v Pardubicích, ale napomohli i rozkvětu Českého království, neboť v celé jeho východní polovině podobný ústav nebyl. Po delších úvahách bylo vybráno místo ve Štěpánčině ulici na Novém městě a za necelý rok už mohli první studenti využívat moderně vybavenou školní budovu. Měla 2 kreslírny a modelovnu, 8 učebních síní, 9 místností pro sbírky, 12 kabinetů a strojnickou, kovářskou a truhlářskou dílnu.

V neděli 1. října 1899 se sešlo prvních 80 žáků na slavnostním zahájení školního roku a hned následující den proběhlo vysvěcení pardubickým děkanem P. Sloupem. Pravidelná výuka začíná 3. října a to jak ve dvouletém mistrovském oddělení stavebním, tak ve dvouletém mistrovském oddělení strojnickém. První semestr byl ukončen 28. února, druhý trval od 5. března do 14. července 1900. Učební rozvrh obsahoval výklady ze stavitelské technologie, stavitelství, geodezie, stavitelského rýsování, strojní technologie, popisného strojnictví a strojnického rýsování. Praktická cvičení probíhala v již zmíněných dílnách a v rámci všeobecného vzdělání se vyučovalo aritmetice, algebře, měřictví, nauce o průmětech, kreslení, fyzice a krasopisu vedle češtiny a jazyka německého.

Hned následující školní rok došlo ke zřízení odborné průmyslové školy pokračovací. Skládala se ze III. třídy pro řemesla stavební (určené pro řemesla: zednické, tesařské, kamenické, studnařské, klempířské, pokryvačské, kamnářské, truhlářské a stavební zámečnictví) a ze III. třídy pro řemesla strojnická (zastoupené strojními zámečníky, soustružníky kovu, slévači, vzorkáři a kováři). Do obou oddělení mohli být přijati pouze učňové, kteří prošli II. třídou všeobecné školy průmyslové při měšťanské škole chlapecké v Pardubicích, a pak pomocníci, pokud chtěli odborné vzdělání. Mimo to zde v letech následujících probíhalo též další vzdělávání učitelů kreslení na průmyslových školách formou tříměsíčních kurzů. V prvním běhu se učilo měřickému a průmětnému rýsování, kreslení a nauka o formách pro živnosti stavební a umělecké. Druhý běh obsahoval předměty: architektonické formy, nauku o formách pro živnosti stavební a umělecké, odborné rýsování stavitelské, odborné rýsování strojnické, kreslení pro řemesla umělá, drobná, krejčovství a obuvnictví a modelování v hlíně.

Na základě prvních zkušeností bylo už po prvních dvou letech rozhodnuto o zpřísnění podmínek pro žadatele o studium a tak se nezbytným předpokladem staly tři roky praxe a věk 17 let. Koneckonců podle tehdejších dokumentů přece ,,Absolventi ústavu mají zastávati obor své působnosti jak prakticky, tak i theoreticky a mají velkou zodpovědnost za prováděné práce.,, Nejen toto opatření však zapříčinilo úbytek žáků v dalších letech. Napomohlo jednak zřízení kurzů pro řemesla stavební při některých školách řemeslnických (hlavně v blízké Jaroměři a v Kutné Hoře) a jednak krize v oboru strojnické výroby. Navíc byl tento typ studia poměrně nákladnou záležitostí, kterou nemohl vyřešit ani vcelku rozsáhlý systém podpor. V uvedené souvislosti je vhodné připomenout existenci Podpůrného fondu žáků c. k. státní průmyslové školy v Pardubicích, jehož zakladatelem byl sám ředitel školy c. k. vládní rada J. Fialka r. 1901.